== Prediction is very difficult, especially if it's about the future - Niels Bohr ==

Cihlu po cihle

16. července 2009 v 22:23 | K. Vysouš XIII.





























Po nekonečném a zběsilém zkouškovém období konečně na několik dnů dorazily letní prázdniny. Po dvou měsících probdělých nocí jen klid, ticho a zpěv ptáků. Mozkové závity roztočené na plné obrátky bezmocně víří prázdný vzduch. Charles Mingus se mi vkrádá do temnoty pokoje a krájí ticho usínající vesnice.

Vrátil jsem se z Prahy na začátku července s vidinou bezbřehého odpočívání. Jediné, na co jsem se poslední týdny těšil. Vydržel jsem tři dny. Tři dny a dvě probdělé noci. Bylo to stejné jako sundat najednou všechny struny z kytary. Krk se zkroutí jako papír. Problémy, které člověk opomíjel prostě proto, že neměl čas nad nimi přemýšlet, nezmizely. Čekaly vzadu, byly tam. A najednou měly volné pole působnosti. Třetí den jsem vzal papír, tužku a začal počítat.

Vyděsilo mě to víc, než jsem čekal. Nacházet jediné ukojení nepříjemných stavů v matematice? Nepřipomíná to trošku závislého na heroinu, který si musí píchnout další dávku, jinak se zblázní?

Není lehké si to přiznat, ale přehnal jsem to. Šel jsem moc daleko. Zbořil hranice mezi osobním a profesním životem, dal práci ve škole úplně všechno. Výsledek na sebe dal čekat tři roky. Tři roky špatného spánku, silných kafí a ignorování ostatních věcí.

Čeho jsem dosáhl? Mechanicky a bez emocí získávám jednu dobrou známku za druhou. Bez jakýchkoliv emocí. Nebaví mě to, nečiní mi to žádné potěšení, nic to pro mě neznamená. Výborně, výborně, výborně, výborně, výborně, výborně, výborně... celkem šestadvacetkrát. Třikrát velmi dobře. Dvacet devět pokusů, dvacet devět známek. Mělo by mě to naplňovat hrdostí? Radostí? Sebevědomím? Ani jedno z toho. Je to jen bezvýznamný sled písmenek, zaplacený tvrdou prací. Většinu lidí tento pohled na věc spíše rozčílí. Ale já opravdu nemám z žádné zkoušky radost. Deset minut dobré nálady hned po jejich skončení? Možná.

Poslední dobou vážně pochybuji o tom, že jsem si v životě vybral správně. Tisíce a tisíce hodin trávit něčím, z čeho už nemám radost? Tisíce a tisíce hodin trávit něčím, v čem budu vždycky podprůměrný? Nejsem dost chytrý na to, abych byl dobrý matematik. Jediné, co dokážu, je poctivě se připravit na získání dalšího písmenka do indexu. Za jakou cenu?

Přišel jsem o velkou spoustu velmi dobrých přátel. Neměl jsem na ně čas. Přišel jsem o velkou spoustu koníčků. Neměl jsem na ně čas. Sedím na pokoji pod lampičkou, koukám do knih a domnívám se, že najdu štěstí v lásce? Nikdy samo nepřijde a na jeho hledání... nemám čas. Kolik života mi takhle ještě uteče? Protože si na něj samotný nenajdu čas.

Bláhovou iluzí, že budu v něčem někdy dobrý, si zastírám zrak. Dělám, že nevidím, jak vysoké vězeňské zdi jsem si kolem postavil. Já sám si je postavil, cihlu po cihle. Cihlu po cihle.

A přiznám se vám všem, nevím, kudy z té cely ven.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kk kk | 18. července 2009 v 10:32 | Reagovat

Welcome to the desert...
...of the real.

2 Brouzdal Brouzdal | Web | 4. září 2009 v 10:15 | Reagovat

Někdy mám pocit, že každý jaderňák je v tomhle světě sám nebo spíš s tužkou a papírem a spoustou knih... Jako by ostatní svět existoval jen popsaný spoustou rovnic, které se zhmotní, když se člověk probudí ze spánku a s ulehnutím zase přestává existovat. A člověk pak ten svět jako ty rovnice vnímá...

3 Tieru Tieru | 6. října 2009 v 23:12 | Reagovat

Myslím, že ten, kdo dokázal napsat něco takového, ztracen není, protože kdo ví, že je vězeň, může uniknout...

4 sirael sirael | 7. října 2009 v 19:38 | Reagovat

každá zeď se dá zbořit.

5 Karol Karol | E-mail | 24. ledna 2010 v 21:28 | Reagovat

No tak takové pocity znám úplně přesně a nikdo je nikdy nedokázal lépe vystihnout....

6 Adick Adick | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 18:00 | Reagovat

Já chci taky takovej bloooog:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama